Díky společenství k nám proudí spousta zahraničních podniků a zboží, které by jinak bylo svázáno clem a omezeno politikou státu. My zase do EU vynášíme přes 60 % svojí výroby, a tak se řadíme mezi silně exportní ekonomiky. Jak se vlastně projevil vnitřní trh na tom našem českém?

Není to všechno černo-bílé

Pokud se podíváme na stav české ekonomiky, můžeme vidět, že na tom nejsme vůbec špatně. Rosteme, byť platy rostou ještě pomaleji, a stáváme se čím dál integrovanější do evropského společenství, byť tomu křiklouni na sociálních sítích nijak nenasvědčují. Čechům se oplatilo přistoupit, protože nejen zemědělci nyní získávají peníze, které by ze státu těžce drásali, ale jsou to také podnikatelé, kteří nyní mohou bez omezení exportovat do zahraničí, aniž by si museli dělat vrásky. Spousta lidí také využívá vnitřního trhu při obchodu, protože ať už jezdí nakupovat zboží do Polska nebo Německa nebo naopak jezdí prodávat zboží do zahraničí.

Proč slyšíme negativní ohlasy

Pokud je člověk z části dotován, tak je velmi obtížné udržet krok se všemi nařízeními a vyhláškami, se všemi těmi papíry. Když člověk není moc úspěšný a drtí ho zahraniční konkurence, tak zase jde slyšet jeho křik na veřejných platformách, kde si stěžuje na Poláky a zatracenou unii. Je však nutné podotknout, že dnes už podnikatelé nesoupeří jenom uvnitř státu o zákazníka, ale také o zákazníka se všemi dostupnými podniky v Evropě, a proto je pro některé těžké se udržet – jindy by prosperovali, protože zkrátka chyběla konkurence, ale dnes hlavně zemědělci se musí potýkat s velmi nízce nastavenými cenami z Polska, protože polské zemědělství je mnohem více dotované, a navíc je mnohem většího rozsahu.

Je to špatně nebo dobře?
Český národ nelze stavět na pravém českém česneku a bramborách, ani jej nejde stavět na jednom velkém výrobci. A protože to takhle fungovalo 60 let, není divu, že po revoluci spousta doplatila na svoji pýchu, byť z toho vinní EU.